1936 - 2009 aneb od kadetta po astru

manli2 · Příspěvek od **manli2** » 14 lis 2006, 20:35

Krátce poté, co se německá automobilka Adam Opel AG z Rüsselsheimu stala v roce 1929 součástí amerického koncernu General Motors, začal intenzivní vývoj nových modelů s celokovovou samonosnou karoserií. Prvním byl model Opel Olympia (1935) a brzy po něm, v listopadu 1936, malý rodinný automobil Opel Kadett. Jeho výrobu ale po čtyřech letech přerušila druhá světová válka.

Kadett 1936-1940

Opel Kadett první generace byl malý kompaktní vůz s 3,8 m dlouhou celokovovou karosérií. Jeho výška byla větší než šířka a vnitřní prostor jen stěží stačil pro čtyři dospělé osoby. Tvarově byl podobný Olympii, včetně světlometů zabudovaných po stranách kapoty. Vpředu umístěný řadový čtyřválec s objemem 1074 cm3 poháněl zadní kola. S výkonem 17 kW (23 k) dokázal malého Kadetta rozběhnout skoro na stovku. Kromě tudora LZ se vyráběla i tzv. cabriolimuzína CL se stahovací plátěnou střechou a pevnými boky a na export i čtyřdveřový model LV. Základní model stál 2100 říšských marek. Kadett se zpočátku vyráběl v Rüsselsheimu, později byla výroba přesunuta do Brandenburgu a tam se v modernizované dvoudveřové a čtyřdveřové verzi vyráběl až do roku 1940, kdy musel ustoupit válečné produkci. Během necelých čtyř let se vyrobilo přes 107 000 Kadettů první generace.

Po válce se Opel jen těžko vzpamatovával z utrpěných škod. Většina výrobních zařízení byla zničena a na obnovu chyběly prostředky i materiál. Továrnu v Rüsselsheimu se podařilo částečně obnovit a v prosinci 1947 z něj vyjela první Olympia. Závod v Brandenburgu, kde se vyráběly Kadetty, ležel v sovětské okupační zóně a Sověti odvezli kompletní zařízení, včetně karosářských lisů, až někam za Ural. V rámci reparací dostali Rusové také všechny plány a nástroje a už za rok po skončení války začali v Moskvě vyrábět model, nazvaný Moskvič 400/420, což byl až na drobné odchylky předválečný Kadett K38 v provedení těsně před ukončením výroby v Německu.Opel Kadett A

Opel Kadett A 1962-1965

Novodobá historie typu Kadett se začala psát na jaře 1960. Tehdy padlo rozhodnutí o výstavbě nové automobilky v Bochumi, jež měla podstatným způsobem zvýšit výrobní kapacity značky Opel a umožnit rozšíření nabídky o kompaktní automobil schopný konkurovat vozu VW „Brouk“. V rekordním tempu postavená automobilka, do níž Opel investoval tehdy závratnou částku 1,3 miliardy marek a v níž zaměstnal přes 9 tisíc lidí, začala už v létě 1962 produkovat zbrusu nový Opel Kadett. Kompaktní 3,9 m dlouhý automobil klasické koncepce s litrovým čtyřválcem v přídi měl poháněnou tuhou zadní nápravu odpruženou podélnými listovými pery, přední kola byla zavěšena na příčných ramenech doplněných spodním příčným listovým perem. Hlavním konstruktérem typu Kadett byl Hans Mersheimer, na konstrukci a vývoji spolupracovalo i technické středisko koncernu General Motors v americkém Warrenu (Michigan). Sympatický automobil, který dnes známe pod označením Kadett A, se vyznačoval vtipnou konstrukcí, spolehlivosti a nenáročností – byl to například první automobil Opel bez mazacích míst na podvozku.

Od podzimu 1962 se Opel Kadett začal prodávat jako dvoudveřový tudor se stupňovitou zádí a litrovým motorem o výkonu 29 kW spojeným se čtyřstupňovou převodovkou. Na jaře 1963 následovala luxusněji vybavená verze L a prostorné třídveřové kombi Kadett Caravan, o půl roku později debutovalo úhledné čtyřmístné kupé s novou přídí a zároveň nabídku obohatily varianty S, poháněné motorem naladěným na 35 kW. I se slabším motorem dosahoval kadett o hmotnosti 690 až 735 kg největší rychlosti 120 km/h, výkonnější vozy s označením S byly poháněny motorem naladěným na 35 kW, maximální rychlost byla přes 130 km/h. Spotřeba obou verzí se lišila asi o půl litru (8.0 a 8.5 l na 100 km), v zádi uložená palivová nádrž o objemu 33 l však nebyla nijak předimenzovaná.

Už v roce 1963 se produkce kompaktního vozu vyhoupla na 209 000 kusů, v následující sezóně pak až na 274 000 a kadett tak vytvořil plných 40% z celkové výroby osobních automobil Opel. Do čerence 1965 vyjelo z Bochumi téměř 650 000 vozů Kadett A, z toho přes 126 000 kombíků Kadett Caravan.

Kadett B 1965- 1973

Nový Kadett B slavil premiéru po letních prázdninách roku 1965. Měl prodloužený rozvor náprav (2416 mm místo původních 2325 mm), rozšířený rozchod kol vpředu i vzadu a prostornější 4,1 m dlouhou karoserii. Vedle dvoudveřového tudoru, kupé se splývavou zádí a třídveřového kombi Caravan se poprvé objevil i čtyřdveřový sedan klasického střihu. Objem motoru převrtáním povyrostl na 1,1 l, přičemž standardní verze dávala výkon 33 kW a ostřejší provedení nabízelo 40,5 kW, takže s ním Kadett B s pohotovostní hmotností 750 až 790 kg dosahoval rychlosti až 135 km/h, zatímco slabší verze jezdily nejvíce 125 km/h. S ohledem na lehce zvýšenou spotřebu (v průměru 9 až 10 l na 100 km) byl objem palivové nádrže zvětšen na 40 l, výkonnější modely dostávaly standardně přední kotoučové brzdy, jež se jinak montovaly za příplatek. V únoru 1967 se všechny varianty řady Kadett B dočkaly dvou okruhové brzdové soustavy (u výkonnějších standardně doplněné posilovačem), v létě téhož roku nahradila původní zadní nápravu zcela nová, sice i nadále tuhá, ale lépe vedená podélnými rameny, jež zaručovaly lepší komfort i jízdní vlastnosti. Souběžně se začal montovat bezpečnostní dělený hřídel řízení a nový tříramenný volant s čalouněným středem.

Už koncem roku 1966 se začalo prodávat sportovně laděné kupé Opel Rallye Kadett s atraktivní výbavou a dvoukarburátorovou verzí motoru 1,1 o výkonu 44 kW. Stalo se hitem a během následujících pěti let se prodalo přes 10 000 vozů Rallye Kadett v různých provedeních, ovšem i s výkonnějšími motory. V září 1967 Opel překvapil zákazníky (ale i konkurenci) doslova explozi nových modelů. Vozy Kadett B se prodávaly nejen s motorem 1,1 l, ale také s většími čtyřválci 1,7 a 1,9 l o výkonu 55 a 66 kW. Navíc se vedle nich objevily nové modely Olympia s elegantní splývavou zádí (i ve čtyřdveřovém provedení), bohatou výbavou a motorem 1,7 a 1,9 l. Sportovně založení zákazníci si mohli pořídit kupé Opel Rallye Kadett 1900, jež s motorem o výkonu 90 koní dosahovalo rychlosti až 166 km/h za 13 s. Milovníci pohodlí si od listopadu 1968 mohli objednat čtyřválce 1,7 nebo 1,9 l ve spojení s třístupňovou samočinnou převodovkou z továrny GM ve francouzském Štrasburku, od jara 1969 se třístupňová automatika montovala i v kombinaci s výkonnějším provedením motoru 1,1 l.

Zlaté časy mimořádně bohaté nabídky skončila v létě 1970, kdy byla ukončena výroba modelů Olympia i většiny vozů Kadett B s motory 1,7 a 1,9 l – výjimkou byl jen sportovně laděný Rallye Kadet 1900. V srpnu 1971 prošla modelová řada Kadett B poslední inovací, dostala novou černou masku, motor 1,2 l o výkonu 60 koní (44 kW) a lehce se změnil i zevnějšek špičkových verzí Rallye Kadett. Produkce vozů Kadett B byla ukončena v červenci 1973 a konečná bilance byla pozoruhodná: celkem vyjelo z Bochumi přes 2,6 milionu těchto oblíbených automobilů (z toho asi 419 000 kombi Caravan), k nimž musíme přidat ještě asi 80 tisíc blízce příbuzných vozů Olympia.

Kadett C 1973–1979

Při designu nového Kadettu šli návrháři podobnou cestou, jako u o rok dříve uvedeného Rekordu D. Opustili americké linie s vysokými zvlněnými boky. Výsledkem byl navýsost evropský vůz jednoduchých elegantních tvarů s velkou plochou prosklení kabiny. Konstrukce Kadettu přitom musela být sladěna se současně vyráběnými modely Ascona a Manta a zároveň byl Kadett koncipován jako tzv. světový vůz a jako takový musel být snadno vyrobitelný v továrnách GM kdekoliv na světě. Skutečně se také vyráběl např. v Anglii jako Vauxhall Chevette, v Austrálii pod značkou Holden a v Japonsku jako Isuzu Gemini.

Klasické uspořádání pohonu s motorem vpředu a pohonem zadních kol zůstalo zachováno. Základní motor 1.2N (38 kW/52 k) a výkonnější 1.2S (44 kW/60 k) byl v důsledku nastupující palivové krize doplněn starým litrovým motorem z Kadettu A (29 kW/40 k). Teprve v roce 1977 dostal Kadett silnější pohonnou jednotku 1.6S (55 kW/75 k).

Kadett C se od začátku nabízel ve čtyřech základních verzích karoserie – jako dvoudveřový a čtyřdveřový model se stupňovitou zádí, jako velmi zdařilé kupé a konečně jako kombi Caravan, dlouhé 4138 mm. V roce 1975 se k nim přidal třídveřový hatchback City-Kadett, který měl konkurovat tehdejší novince, Volkswagenu Golf. Karoserie dlouhá 3893 mm byla až po sloupek B stejná se základním modelem, měla ale zkrácený zadní převis a výklopné víko na zádi. Vyrobilo se jich 263 tisíc. Další zajímavou a vzácnou karosářskou variantou byl Kadett Aero s odnímatelným horním dílem střechy (targa) a samostatně stahovanou zadní částí střechy. Aero se stavělo od roku 1976 na základě dvoudveřového modelu se stupňovitou zádí v karosárně Baur ve Stuttgartu. Za dva roky jich vzniklo 1332.

Kadett D 1979–1984

Nejvýznamnější novinkou čtvrté generace poválečného Kadettu D se stala koncepce s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol. Kadett D, vyráběný v Bochumi, a jeho britský dvojník Vauxhall Astra Mark 1 byly prvními vozy svých značek s tímto druhem pohonu. Nové karoserie měly výrazně zvětšený rozvor (o 119 mm) a zároveň kratší délku, takže kola se ocitla více v rozích karoserie. Kadetty se nabízely v provedení třídveřový nebo pětidveřový hatchback a třídveřové nebo pětidveřové kombi Caravan (délka 4207 mm). Dvoudveřové a čtyřdveřové provedení se dodávalo jen krátce a bylo brzy z prodeje staženo.

Také pod kapotou se odehrály revoluční změny. K základním motorům 1.2N (39 kW/53 k) a 1.2S (44 kW/60 k) dostal Kadett nový motor s rozvodem OHC, který měl ve verzi 1.3N výkon 44 kW (60 k) a ve verzi 1.3S 55 kW (75 k). V srpnu 1981 rozšířily nabídku další OHC motory 1.6N (55 kW/75 k) a 1.6S (66 kW/90 k). O rok později doplnil Opel nabídku o vznětový čtyřválec 1.6D (40 kW/54 k). Milovníci sportovně vyhlížejících vozů mohli při absenci kupé sáhnout po třídveřovém modelu Kadett SR s černě natřenou spodní částí vozu, spoilery, sedadly Recaro a motory 1.3S nebo 1.6S. Komu ani to nestačilo, dočkal se v lednu 1983. Kadett GTE znovu zařadil Opel mezi výrobce dostupného sportovního nářadí. Čtyřválec 1,8 l se vstřikováním paliva Bosch LE-Jetronic a výkonem 85 kW (115 k) uděloval vozu rychlost 187 km/h. Tomu odpovídal i tužší a nižší podvozek, nové tlumiče řízení a větrané kotoučové brzdy na předních kolech. Zvenku se vozy odlišovaly nárazníky nalakovanými v barvě karoserie (většinou bílé).Zajímavou odbočkou historie byl Opel Kadett 400, speciál s pohonem zadních kol, odvozený od modelu GTE. Pro závody nehomologovaných vozů v Jižní Africe byly postaveny tři vozy. K pohonu byl použit motor 2,4 l z Manty 400. Jezdec Tony Pond jel s Kadettem 400 na druhém místě v Nissan Rally, než skončil s poruchou olejového čerpadla.

Kadett E, 1984–1991

Posledním nositelem jména Kadett v Evropě se stal Opel Kadett E, představený v roce 1984. Stal se důstojným završením dlouhé historie tohoto vozu, korunované mezinárodní porotou evropských novinářů titulem Automobil roku 1984/1985 (dnes říkáme 1985). Jedním z důvodů jejich rozhodnutí bylo, kromě příznivého poměru užitné hodnoty k ceně, mimořádně čisté aerodynamické řešení karoserie. Verze GSi se s koeficientem cx = 0,30 stala nejaerodynamičtějším vozidlem ve své třídě.

Rozměry karoserie se proti Kadettu D změnily jen nepatrně, dál se ale rozrostla paleta nabízených verzí. Kromě třídveřového a pětidveřového hatchbacku a 4228 mm dlouhého kombi přišel Opel nově s pětidveřovým sedanem se stupňovitou zádí (Němci mu říkají Stufenheck), který se chlubil mimořádně objemným zavazadlovým prostorem (0,55 m3). Od roku 1986 stavěla italská karosárna Bertone v Gruglisku u Turína kabriolety s ochranným rámem mezi předními a zadními sedadly a plátěnou stahovací střechou. Vozy měly na trhu úspěch a přes poměrně vysokou cenu 31 až 37 tisíc marek se jich prodalo 60218 kusů.

Motory 1.2S, 1.3N/S, 1.6S, 1.6D a 1.8GSi převzal Kadett E od předchůdce, pro modelový rok 1988 se základním motorem stala čtrnáctistovka (44 kW/60 k) a na vrcholu nabídky se objevily dvoulitry, které měly pro modely GSi a GT 85 kW (115 k) a pro špičkový model GSi 16V díky čtyřventilové technice dokonce 110 kW (150 k). Tyto nejvýkonnější Kadetty dosahovaly rychlosti 217 km/h. V roce 1989 dostaly Kadetty mírně faceliftovanou příď, která je přiblížila k modelům Vectra a Omega.

Kadett E se vyráběl v Brazílii pod jménem Chevrolet Kadett a stal se také základem jihokorejského Daewoo LeMans, vyráběného v letech 1986 až 1994. Pozdější faceliftovaná verze se prodávala pod názvy Cielo, Racer a Nexia. Tentýž vůz se prodával v USA pod názvem Pontiac LeMans.

Opel Astra F 1991-2001

Opel Astra G 1998-2009

Opel Astra H 2004-????

Opel Astra J 2009-????

manli2 · Příspěvek od **manli2** » 08 úno 2010, 22:12

pokračujte...

adam09 · Příspěvek od **adam09** » 08 úno 2010, 22:18

Opel Astra F 1991-2001

Nese označení F, podle abecední řady Oplů pro auta nižší střední třídy(poslední byl Opel Kadett E, který se ve Velké Británii prodával pod názvem Vauxhall Astra E. Astry se vyráběli v Německu,Španělsku,Maďarsku,Polsku,Belgii,Jihoafrická republika,Tchaj-wan,Argentina ve Velké Britanii pod sesterskou značkou Vauxhall.Později po ukončení výroby v německu (1997) se pokračovalo ve výrobě v jiných zemích např.Polsku, modely vyrobené po roce 97 nesou označení "classic". Objevila se v roce 1991 ve pěti karosářských verzích – tří a pětidveřový hatchback, sedan, combi označováné jako caravan ve variantách GL,GLS,CD,CDX,CLUB a užitkový van a také sportovní verze GT a GSI,dokonce se objevila i jako pohřební vůz.Astry byli přímé konkurentky WV Golf III. V roce 1993 byla nabídka doplněna o verzi kabriolet,vznik tohoto typu byla italská karosárna BERTONE,vůz byl postavena ze sedanu.

Astra se po čase trošku změnila vzhledem (po roce 1994). Maska se změnila na plně mřížkovou ze tří proužkové,s tím se změnila i světla mají jiný tvar,blinkry z oranžových na průhledné,nárazníky z černé barvy se změnily na lakované barevně,ochranné lišty na dveřích,zrcátka z hranatých na kulatější,zadní dveře dostaly nový plast, který zakrývá zadní zámek na dveře,také se změnily znaky z černostříbrných na celo chromové to platí i o označení vozu opel astra a typ motoru z černostříbrných větších písměn na menší chromové.Uvnitř volant ze dvou ramenného,tříramenného na čtyřramenný.

Astry se i liší podle toho co si zákazník přál za výbavu,za barvy interiéru a konfortu.Např.přední airbagy od roku 1994 seriově montovány,od roku 1997 i boční airbagy.Za příplate ABS,posilovač řízení,posilovač brzd,elektrické stahování oken buďto jen přední nebo i ze zadníma,elektrické ovládaní zrcátek i s vyhříváním,palubním počítačem,střešním oknem,klimatizací,kožené sedačky a interiér,vyhřívání sedaček,vyškově nastavitelná sedadla,sportovní sedačky,zadní sedačky s opěrkami hlavy,opěrka ruky na zadních sedadlech,tonovaná skla,vyškově nastavitelný volant,Tři druhy radií radio SC202,SC303,SC804,elektricka ovladaná anténa,střešní nosič (caravan),centrální zamykání,alarm,mlhovky,tlakové omývání předních světlometů,vyškově nastavitelná světla,automatická převodovka,tažné zařízení,kola s lehkých slitin,mohly jste si i na přání přát motor který bude auto pohánět.

Opel Astra F GSI

Tato legendární sportovní verze,se dělala v provedení třídveřovém hatchback s motory C18XE 1.8 16V 92KW/125PS, C20XE 2.0 85KW/115PS, C20NE 2.0 16V 110KW/150PS. Tato verze má sportovní disain.Nápaditá přední maska,kapota s kapkovitými výdechy,tvarově jiný přední a zadní nárazníky,sportovní prahy,vetší zadní okenní spoiler na pátých dveřích,zadní světla půlená na bílou vrchní čás a podní červenou naproti seriovému červeno-oranžové-bílé.Dokonce i Opel Astra F Caravan mohl pohánět motor C20NE 2.0 16V 110KW/150PS.

Opel Astra G 1998-2009

Objevila se v roce 1998. Vzhled byl zcela přepracován, nabídka karosářských variací zůstala. Výroba probíhala v Antverpách (Belgie), Bochumi a Eisenachu (Německo) a v Ellesmere Port (Velká Británie). Pestrá nabídka karosářských verzí obsahovala pětidvéřový hatchback, sedan, kombi, dvoudvéřové kupé a kabriolet. V roce 1999 vůz podstoupil nárazové testy Euro-NCAP, ve kterých získal 4 hvězdičky.

Od roku 2004 se pod označením Opel Astra Classic II vyrábí v polských Gliwicích, odtud je dodávána převážně do zemí východní Evropy kde je stále oblíbená i přesto, že byla v roce 2004 představena třetí generace Opelu Astra (označení H).

S druhou generací Opelu Astra se nově představila ryze sportovní verze s označením OPC (Opel performance center), nejprve ve slabší verzi označované OPC 1 se zážehovým atmosférickým motorem X20XER naladěným na výkon 118 kW (160 k) bez větších změn vzhledu. Později ve verzi OPC 2 se zážehovým přeplňovaným motorem (výfukové turbodmychadlo) Z20LET o výkonu 141 kW (192 k), později 147 kW (200 k) a s rozsáhlou úpravou vzhledu vozu (speciální nárazníky, prahy, spoilery, kola atd.). Pro všechny vozy Opel s označením OPC je typická modrá (metalická) barva s označením Arden Blau. Tuto barvu nelze objednat na žádné jiné provedení vozu. Opel Astra OPC se ale také objevuje i v dalších barvách (černá – metalická, stříbrná – metalická, červená – základní).

Karoserie všech verzí druhé generace Opelu Astra je plně galvanizována.[zdroj?]

Druhá generace Opel Astra již netrpí kolísající kvalitou výroby a špatnou antikorozní ochranou.[zdroj?]

Opel Astra Van, třídveřová dodávka odvozená od vozu Opel Astra G, získala titul „Van of the year 1999